Šárka

Ahoj, jmenuji se Šárka a ráda bych vám kousek vyprávěla o sobě a o tom, proč mě výšivka tolik baví.

Možná to začalo už na střední škole, kde jsem studovala obor Textilní výtvarnictví se zaměřením na krajku a výšivku. Pak jsem se sice vrhla na sociologii a nakonec i na marketing, ale ruční práce jsem nikdy neopustila. Byly pro mě vždycky takovým ostrůvkem klidu. Celý den sedím u počítače, telefon u ucha, tisíc myšlenek v hlavě… a pak přijdu domů, vezmu do ruky jehlu, bavlnky – a svět se najednou zpomalí.

Před víc než deseti lety jsem si tenhle pocit chtěla uchovat i pro ostatní, a tak vznikla Zašívárna. Nejdřív s kamarádkou Hankou, dnes už pokračuju sama. Zašívárna pro mě není jenom práce. Je to místo, kde se potkáváme, tvoříme, smějeme se, někdy i mlčíme a prostě spolu jsme. Vyrábím vyšívací sady, ve kterých najdete všechno potřebné, pořádám kurzy a spolupracuju se „vyšívacími babičkami“ z celé republiky – seniorkami, které pro nás vyšívají, kompletují sady a často se zapojují i do workshopů. Je nádherné vidět, jak jim tahle činnost dodává energii a pocit, že jsou součástí něčeho živého.

Co mě na vyšívání tolik fascinuje? Asi ta svoboda. Dlouho jsem si myslela, že ruční výšivka = folklórní kytičky nebo retro ubrusy. A pak mi došlo, že to vůbec není pravda. Jehla a příze jsou vlastně úplně volné nástroje, kterými můžu vyjádřit cokoliv – náladu, emoci, příběh, obraz, který mám v hlavě.

I proto jsem si postupně vytvořila vlastní přístup, kterému říkám intuitivní výšivka. Není to o dokonalosti, ale o procesu. O tom, jak barvy a stehy pomalu vznikají pod rukama, jak se člověk nechá vést vnitřním pocitem a fantazií. Je to taková malá osobní meditace.

A protože sama vím, jak moc mi vyšívání pomáhá na duši, vyvinula jsem vlastní přístup k tvorbě, který jsem nazvala prožitkového vyšívání. Je to pro mě kreativní a hravý proces, při kterém vzniká jedinečné dílo odrážející to, jak se právě cítím. Není tam žádné „musíš“, žádná pravidla. Jen radost z toho, že si dovolím zpomalit, uvolnit se a užívat si okamžik – steh po stehu, dech po dechu. A přesně tohle bych chtěla předat i vám: pocit, že tvoření může být radostí samo o sobě, a že v něm každý najde svůj vlastní otisk.

Takže pokud máte chuť na chvíli odložit telefon, vypnout hlavu a pustit se do něčeho, co vás chytí za srdce – jehla a bavlnka vás už čekají.